Avram se postavil a zprudka vydechl. Sevřel ruce v pěst a zadíval se ke dveřím. Ticho v místnosti, by se dalo krájet, a nikdo z nich nepromluvil do té doby, než Avram vyběhl ven. Všem bylo jasné, kam míří. Do své posilovny a jistě se nevrátí dříve, dokud se bude moci udržet na nohou. 

„Tak mám pocit, že toto byla vaše Luna." Ticho prořízl zamyšlený Nechtachův hlas. 

„Je to určitě ta dívka, o které mluvil." Přitakala Chloe. Tak zvláštně, se jejich bratr ještě nikdy nechoval. Jim přišlo jeho chování v pořádku, ale té dívce evidentně ne. Zřejmě neměla ani ponětí o tom, čím jsou.

 „A myslím, že přišla vaše chvíle," pokračoval Nechtach, „váš Alfa vás potřebuje. Nikdy si nepřizná, že se zamiloval. Vím to, vychoval jsem ho. A dokud si to nedokáže přiznat, nepozná, že je to jeho Luna."

 „Však bylo znát, že kdyby v sobě svého vlka nedržel, vzal by si ji zde, na místě." Pronesl Ralph ke svému otci. Všichni to viděli. Všichni viděli, jak moc se Avram snaží ovládnout. 

„To ano, pouto se nedá oklamat. Přitahuje ho to k ní tak moc, že se přestává ovládat. A bude se to stále stupňovat. Čím více, bude v její přítomnosti, tím více, bude síla jeho vlka sílit. Jeho vlk, ovšem k tomu, aby svou Lunu přijmul, potřebuje to, aby si Avram přiznal, že se zamiloval. A to jak se bojím..." povzdechl si Nechtach. 

Byla to i jeho chyba, věděl to, ale nemohl nic dělat. Musel ho vychovat tak, aby byl silný. A právě proto, měla být Alfova Luna člověk. Nepozná ihned, že je to ona. Teprve po té, až jeho srdce zaplaví láska, až si přizná, že miluje, ucítí to. Tím pádem bude jeho pouto mnohokrát silnější. Nebude to pouhé pouto, které ho k ní táhne, ale bude zesíleno láskou, která ho nikdy nedokáže zničit.

 Všichni tři svorně vydechli, když si uvědomili, co otec řekl. Jeho Luna, konečně je tu. Však trýzeň a bolest z její nepřítomnosti, který Avrama svíral, bolel i je.

 „Udělám cokoliv, abych se už konečně v klidu vyspal." Zašklebil se Ralph a po jeho tváři, se rozlil úsměv. 

 „My také, otče," přitakala Chloe, „ale jak k tomu Avrama přinutit? Však ho znáš." 

„Samozřejmě," přidal se Ian zamyšleně, „evidentně si půjdou po krku. Avram se mučí zrovna v posilovně a ona ho jistě už nikdy nechce vidět. Udělala si o něm své mínění, a to ji jen tak nikdo nevymluví." Tři páry očí, se zadívali do tváře, která byla tak moc podobná jejich Alfovy. 

„Věřím vám," zašeptal Nechtach, „možná jsem byl na Avrama tvrdý a vychovával jsem ho jinak, než vás. Ale i vás jsem učil tomu, abyste svého Alfu dokázali podpořit a podržet, když to bude potřebovat. Poradíte si." Usmál se a mrkl na svou dceru. 

„Musíme je dostat dohromady!" vydechla Chloe nadšeně.

 „Hm..., to jsem zvědav, jak to chceš udělat," zamračil se Ralph, „ta sem už ani nepáchne. Jak ji přinutíš? A hlavně..., jak přesvědčíš Avrama, aby ji pustil do svého domu? Cítím z něho takový vztek vůči ní a zlost. Znáš ho! Je tvrdohlavý, jako mezek. Když nebude chtít, nehne s ním ani pár volů!"

 „To nech na mě!" usmála se Chloe potutelně, a poslala svému otci letmí polibek.