„Tak mluv, Gofanonne!" Obořil se Girvan na svého šamana. Nacházeli se zrovna v jedné z místností hradu, v jakési náčelníkově pracovně. Jeho bratři s otcem klidně seděli, zatímco Girvan nervózně pochodoval po místnosti. 

Šaman Gofannon, si promnul své dlouhé šedivé vousy. Z náčelníka na něj čišela jeho síla a moc. On ji cítil nejvíce. Jeho statná a mohutná postava, pokaždé vzbuzovala v něm úctu a respekt. Však když už mu bylo pouhých deset let, věděl, že bude jedním z nejmocnějších svého druhu. Už tehdy se mu nemohli rovnat dospělí muži. 

Ale nebyla to jen jeho síla moc, která mu byla souzena, ale i jeho chytrost a šlechetné srdce. Dalo by se říci, že se zatím vymykal všem, kteří jeho úděl nesli před ním. Byl přesvědčen, že žádný z nich, včetně jeho otce, by se nedokázali ovládnout. Ve chvíli, kdy nad jeho tělem převzal vládu jeho vlk, byl nebezpečný. A do té doby, než se spojí se svojí ženou, byl nebezpečný i pro ni.

 „Můj pane," uklonil se Gofannon až k zemi, „je to ta pravá. To je nesporné. Jed vašich zubů, by ji zabil, kdyby ne. Ale je tu něco..."

 „Něco?!" Zavrčel Girvan výhružně, „Chceš říci, že ses mýlil?!" 

„Ne, nikdy bych se nezmýlil. Jak říkám, je to ona. Vaše pouto bylo vytvořeno, jinak by byla mrtvá. Je evidentní, že k sobě patříte, ale..." povzdechl si a položil na stůl jakýsi svitek. Všichni čtyři muži se na něj zahleděli a pak k němu tázavě zvedli oči. Šaman bezmocně pokrčil rameny.

 „Je to třetí dcera, třetí dcery, narozená za úplňku, můj pane. Je to jistě ona, ale..."

 „Ale?!" Varovně Girvan povytáhl obočí. 

„Flint Sherborne se svojí ženou, počali tři dcery. Avšak tu třetí, jeho žena potratila. Teprve o deset let déle, narodila se Avril. Narodila se proto, že vám byla souzena, a protože ta třetí zemřela. Proto čekáte tak slouho, můj pane."

 „Nu dobrá. Jistě je tu nějaké ale." Zamračil se Girvan přísně na šamana. Ten přikývl.

 „Jak bych vám to..." povzdechl si šaman, a snažil se vymyslet co nejpřijatelnější vysvětlení, „Avril se narodila v době, kdy Sherrboorne už vůbec nečekal, že ještě může mít potomka. Narodila se jako náhrada za tu, která zemřela. Vždy se pro MacQuinli narodí ta pravá, a nemělo tomu být jinak, ani teď. Vaše pouto se vytvoří už v lůně její matky, a to vás k sobě také nesporně táhne, můj pane. Avšak je jisté, že vše ostatní, je v rukách božích..., a vašich." 

„Všechny se už rodí zrozeny k tomu, aby svého vyvoleného milovali. Aby ho ctily, a tu potřebu v sobě mají přeci zakořeněnou, zrovna tak, jak jejich pouto." Vydechl Harbus. 

„Ano," přitakal Gofannon, „a zde je ten problém. Ona ne. Právě proto, že se jako náhradnice narodila..." přikrčil se pod Girvanovým pronikavým pohledem, „si bude muset náčelník její náklonnost získat. I její poslušnost. Ona je silnější, než ostatní vyvolené. Je jiná, a je první svého druhu, a právě proto sám si nejsem ještě jist všemi důsledky, které z toho plynou. Zatím." Dodal pevně a sklopil hlavu, aby nemusel čelit náčelníkově rozzlobenému pohledu.