Náhle Ruslan zavětřil. Už z dáli, slyšel temné zavytí a druhé mu odpovědělo. Jeho vlčí sluch a čich, mu prozradil, že se blíží nebezpečí. 

„Zůstaň tu. Za žádnou cenu, se odsud nehni." Pohladil dívku po tváři a postavil se. Musel ji za každou cenu ochránit. Věděl, že dvojici vlků, blížících se rychle jejich směrem, nic nezastaví. Poznal je. Byli to dva Zenonovi bojovníci, Said a Karl. 

 Ti dva byli nebezpeční a velice nevyzpytatelní. Byli to vlci samotáři, kteří se přidali do Zenonovy smečky, několik let po tom, co Clara odjela. 

Z každého vlka, se po určité době, když nenajde svoje fátum, stane vlk bojovník. Každý vlk, má někde svoje fátum a celý život, ho hledá. Když ho najde, je to na vždy. Jejich fátum, je navždy spojí. Je to přímo nadpozemské a nadpřirozené. A ve chvíli, kdy se označí, také přestane vlk stárnout. 

Když ho nenajde, zatrpkne a stane se z něho vlk samotář. Jeho smysly, se zaměří pouze jedním směrem, bojovat, zápolit, válčit. A bojovník v něm, zcela převládne. 

Clara se vyděšeně podívala do šedých očí muže, a vzápětí se dívala do těch stejných očí, velkého šedého vlka. Vlk zvrátil hlavu a zavyl. Náhle se mezi stromy objevila hnědá vlčice a opatrně přistoupila ke Claře. 

„Zůstaň s ní, Rosalie." Zavelel, ještě jednou se podíval do překvapených očí svojí družky a zmizel mezi stromy. 

Rychlými skoky se blížil ke svému nepříteli. Vůbec nepřemýšlel, o nerovném vyrovnání sil. Byl přeci alfa. Větší a silnější, než kterýkoliv jiný vlk. A ani vědomí toho, že Zenonovy bojovníci, jsou krvelačná a nepředvídatelná zvířata, ho nemohlo zadržet. 

Jeho čich a sluch ho hnal jejich směrem a zastavil se, až několik metrů od nich. Dvě krvežíznivá zvířata se zastavila a vycenila zuby.

 „Nemůžeš nás zastavit, alfo. Jsi sám." Cenily své tesáky a pomalu sklonily hlavu, jako výzvu k boji.

 „To vy, nemáte šanci, zastavit mě." Zavrčel alfa a sklopením hlavy, výzvu přijal.

 Dva velcí zrzaví vlci, se rozeběhli proti němu a jedním skokem, se vrhli na alfu, každý z jedné strany. 

Jeho mohutné tělo vyskočilo do výše a začal hrozný boj. Tesáky dvou bojovníků, několikrát sklapli na prázdno, alfovy rány odrážely jejich výpady a z klubka bojujících, tří rozzuřených vlků, se co chvíli, ozvalo bolestivé zakňučení. 

Bojovníci se na moment stáhli a začali kroužit v kolečku, proti alfovy. Poznaly, že nemají proti němu šanci, jen lest a síla dvou, jim může pomoci vyhrát. 

Najednou jeden z nich vyrazil a vrhl se proti němu. Neměl nad alfou pražádnou šanci, věděl to, ale druhý se přikradl ze zadu, skočil mu na záda a zabodl své tesáky, do alfových zad. 

Alfa bolestivě zavrčel, ohnal se a setřásl svého protivníka. Jenže lstivá povaha bojovníků, se projevila v plné síle.

Alfa na moment ztratil koncentraci, pod tíhou svého zranění a toho využil druhý a zakousl se mu do jedné s tlap.

Zuřivě sebou zaházel a zavrčel. Nechtěl je zabít, jen je odstrašit a zahnat pryč, ale nezbývala mu jiná možnost. Jeho vyceněné tesáky a bojový, zuřivý postoj, to oběma bojovníkům, prozradil.

 Zuřivě zavrčel, vyskočil a v ten moment, se srazil s velkým černým vlkem.