Clara se slastně protáhla a vykoukla z okna. Bylo to už dva dny, co využívala pohostinnost, zdejších lidí a musela říci, že si je všechny velice oblíbila. 

Všichni byli tak milý a vstřícní a bylo ji s nimi tak dobře, že úplně zapomněla, na svého bratra.

 Když ji Ruslan řekl, že si několik dní musí poležet, vlastně se jí ulevilo. Nechtělo se jí zpátky, do jejich obrovského, honosného a krásného domu, leč sterilně neosobního a studeného.

 Líbilo se jí tu. Uprostřed lesů, bylo postaveno v kruhu, několik menších dřevěných a útulných chalup. S obrovským ohništěm uprostřed nádvoří a na konci toho všeho, kde začínaly stromy, tekl průzračný potůček, zakončený nádhernou tůní, s průzračnou vodou. Připadala si tady jako v pohádce a vlastně se i přistihla, že je šťastná. 

„Nemáš hlad, děvče?" vytrhl ji z rozjímání hlas starší ženy. Když ji viděla poprvé, hned věděla, po kom je Rosalia, tak krásná. A samozřejmě i on. Neustále na něj, musela myslet. 

„Děkuji, Abigail." Usmála se na ní a zavrtěla hlavou k odporu. 

Líbilo se jí, že jsou zde na sebe všichni tak milí a hodní. Vypadalo to, že před sebou neměli žádné tajemství, ani zábrany. Byli tak bezprostřední a uvolnění. 

Nejvíce samozřejmě Rosalia, ta byla jako neřízená střela. Věčně usměvavá a potrhlá dívka, která nevydržela chvíli, na jednom místě. 

Potom Matteo, to byl benjamínek. Patnáctiletý puberťák, nad kterým jak se jí zdálo, držel Ruslan svoji ochrannou ruku. 

Pak tu byl Nathan a Valtr, dvojčata a s nimi i jejich ženy, Dora a Nela. S úžasem pozorovala, jak se k sobě mají. Jejich lásku, která vyzařovala, s každého jejich póru těla, pohybu a pohledu. To jejich neustálé pošťuchování, cukrování, líbání, a ty jejich doteky, kdykoliv to bylo možné, jí úplně fascinovalo.

 No a pak tu byl samozřejmě on. Muž, na kterého myslela od rána do večera. Byl tak zvláštní a tajemný. Okouzlující a mužný. A jak sama mohla vypozorovat, zdálo se jí, že zde má hlavní slovo. Že je jakýmsi pánem domu. 

„Koupel, ti udělá dobře, Claro." Rosalia strčila nos do dveří a zazubila se. 

„Nechceš se jít vykoupat do tůně?" upřela na ní svůj prosebný pohled, „Ruslan to dovolil."

 Clara chvíli zaváhala, ale pak si uvědomila, že by vážně, koupel potřebovala. S nedůvěrou vykoukla z okna a zadívala se k tůni. Byla sice na konci mýtiny pod stromy, ale stále měla pocit, že je tam velice dobře vidět. 

„Neboj..., nikdo si tě ani nevšimne," usmála se Rosalia, jakoby četla její myšlenky, „cožpak nevíš, že Valtr s Nathanem, mají oči jen pro své ženy? A Mattea zajímají, jenom takové nudné věci, jako jsou knihy, a Ruslan..." zarazila se a zamrkala, „Ruslan..., někam odjel." Zalhala a moc dobře věděla, že jí bratr slyší.

 Ale cožpak si mohla odpustit tuto zábavu? Tak moc si Claru oblíbila a ještě šťastnější, byla s toho, že Ruslan konečně našel svoji družku. 

Všichni cítily, to napětí, mezi nimi. To jiskření a touhu, která každého z nich přepadla, když byli spolu. A všichni čekali, co se bude dít dál.